ALPY, když prší....
LAST_UPDATED2 Napsal uživatel radek Středa, 24 Červen 2009 14:30
Tento víkend byl jedním z těch, na které jsem se skutečně těšil. Přes veškeré komplikace s organizací odjezdů jednotlivých skupin - kdo pojede či nepojede a popřípadě s kým ,jsem měl jasno. Já jedu i kdyby padaly tratry. A skutečně padaly. Tak hustý "plavák" co se vydatnosti a i výdrže týče, jsem opravdu ještě nezažil... Celé by se to dalo pojmout jako zkouška komponent, a to doslova a do písmene. Lidské komponenty jak vidno vydrží nejvíc. Zato v mém případě boty ne. V botách mi postupně stoupala vlhkost až do finále, kdy v nich skutečně skoro šplouchalo, ale hajzlpapír v botách á 100km vše vyřešil :-). O nic lépe na tom nebyl ani Petr, který večer na pokoji vyléval minimálně decku vody. On vůbec si na tom svém stroji za deště vyrábí důmyslný privátní vodotrysk, který mu tryská na přilbu a pěkně mu za krkem zatéká a následná vodoteč končila (hádejte kudy) až v botách... A vzhledem k tomu, žeboty má zcela jistě kvalitní a voděodolné, voda již pak nemohla ven...
Největší masakr ovšem pro mne začal v pátek po deváte večer, kdy jsem si naivně po krátké odmlce v pršení (naivně, jako že už nebude pršet) přetáhl rukavice přes rukávy na bundě. Ono takový rukáv od bundy, úplně promočeny a končící v rukavicích, to je hotový okap. Takže za chvilku čvachtám i v rukavicích. Nasranost a beznaděj, nad pomalu se blížícím cílem postupně graduje. Aby toho nebylo málo, tak si svoji pečlivě včelím voskem natřenou rukavicí utírám plexi a nějak to utření nefunguje. Tak otírám opět, zvenku, zevnitř a vidím čím dál tím hůř. Až ráno při pohledu na plexi tupě zírám, co jsem si to vlastně provedl. Hledí bylo neskutečně zavoskované a tudíž velmi precizně zneprůhledněné. Taky jsem zbytek cesty jel s hlavou nabok a koukal jsem nějakým průzorkem mimo vosk. A zbytek cesty jsem nadával na to že nevidím, že se asi zabiju nebo přerazím o cokoliv co neuvidím. Jel jsem nakonec na jedinou viditelnou věc - na Martinovu červenou koncovou lampu a musel jsem jet docela blízko, protože v tom přívalu vody a vosku na přilbě nebyla vidět dost daleko. A že Martin jel. Jako ďas :-) Ale nakonec to vše nic není proti Láďovu příběhu, který nám sem ostatním snad napíše...
V sobotu se počasí přeci jen trošku umoudřilo, alespoň nás nesralo deštěm permanentně. Vyjeli jsme si alespoň kousek cesty na Grossglocknerstrasse, a ti vytrvalejší z nás až na Edelweisspitze, kde jsme si krásně vyfotili naše stroje ve sněhu. Poté jsme napravili žaludeční pohodu ve výborné restauraci u mýtnice, s ukecanou českou obsluhou. Jak jsme si posléze ověřili i v neděli v Berchtesgaden, tak na našince narazíš všude :-)
Posléze jsme se vydali směrem na sever, tedy alespoň kousek blíže k domovu, abychom v neděli dali domluvenou návštěvu Obersalzburgu - Hitlerova Orlího hnízda plus nějaké ty bunkry poblíž. Nakonec se tedy v rámci možností vše v dobré obrátilo a celkově sobota a neděle již byla co se deště týče o trochu lepší. Náladu jsme si zkazit nenechali a to bylo hlavní.
Radek.
