Dukla - jak to vlastně bylo.

LAST_UPDATED2 Napsal uživatel radek Středa, 27 Květen 2009 10:18

( 0 - user rating )

Dlouho plánovaná akce většího kalibru, "aby pořádně bolela prdel" se nakonec rychle přiblížila. Nakonec se scházíme "jen" v pěti lidech, odjížějících z Plzně, zbytek se přidá po cestě na Moravě, další na Slovensku. Oproti očekávání nic moc účast Plzeňáků, ale nakonec je to o to lepší. Odjezd stanoven na pátek 9:00 Drive KFC u Olympie.

Plzeňská část výpravy vyrazila jako obvykle s hodinovým spožděním, a hlavně bez dvou členů. Čočky a Martina. Co mě osobně vytáčí nejvíc, je to, že se ani jeden neuráčil ráno zavolat "polibte mi prdel", nejedu proto a proto. Prostě nepřijeli. A my čekáme jak dementi. Nakonec jsme alespoň po skoro půlhodinovém čekání zavolali my, abychom se dozvěděli alespoň od Čočky nějakou informaci.

Nakonec vyjíždíme před desátou a bereme to mimo dálnice přes Orlík, HavlBrod, Humpolec, Boskovice, abychom přeci jen stihli i tatrovácké muzeum v Kopřivnici, které jsem velmi chtěl vidět. Posledních asi 70km před Kopřivnicí jsme v rámci úspory času najeli na dálnici a nasadili tempo cca 180km/h. A i choppery se statečně drželi, za co jim patří velký dík. Vůbec jsem jim to nezáviděl Obzvlášť Petr na stavbě bez plexi... Brrr. Nohy místo na předkopech umístil na stupačky pro spolujezdce, zalehl jak na Biku a jel, děj se vůle boží :-)
Po prohlídce muzea dáváme večeři v místní "vyhlášené" restauraci. Celé to zhodnotil po počátečních rozpacích Venca hláškou "kolikrát jsi byl na Moravě" - co se divíš :-) (Moraváci prominou) Je fakt, že podivné posezení v restauraci vylepšoval výborný výhled na obzvlášť vyvedené poprsí obsluhy. Zato krupobití a následný déšť nás pěkně schladil a pěkně mokré doprovodil do místa ubytování v Prostřední Bečvě. Večer jsme zakončili snad dvoukilovými ovarovými koleny a pár panáky slivovice zalitými pivem. Usínalo se bezvadně. Alespoň mě. Já se totiž, když (prý) chrápu naštěstí neslyším...
Ráno dorazil Břéťa, také na bmw a přidal se k nám. Společně jsme dorazili po nové silnici přes Vychylovku do Námestova, kde jsme měli sraz s Wingem, Glockem7 a jejich přáteli. Společně následoval TURBO mód přesunu pod Wingovým vedením přes Tatranskou magistrálu až na Duklu. Jediná přestávka bylo po cestě na jídlo v příjemné restauraci, již sice bez impozantního poprsí, ale zato dobré jídlo. Duklu jsme absolvovali ve zrychleném řízení, protože se začala projevovat Petrova klouzající spojkla na chopperu a hlavně se neozývala kontaktní osoba pro naše ubytování. Wing nás protáhl všemi možnými lokalitami umístěné techniky, Bilakovo "soukromé" letiště, letadla v polích, památník na Dukle, apod. S Wingem a jeho kámošem jsme se rozloučili též po cestě do Humenného - Wingu ještě jednou velké díky za Tvou průvodcovskou úlohu.

Nakonec zmíněné ubytování nasmlouvané již z domova padlo(je to debil), a za podpory Glocka7 jsme našli ubytování v hotlu v Humenném. Tam jsme se s Glockem rozloučili, poděkovali mu za pomoc a šli jsme bydlet(a trošku popít).Trošku nás vyvedla z konceptu servírka, která si všechno pamatovala bez psaní. Upozorňuji neznalé čtenáře, že jsme si dali snad všichni rovnou DVĚ jídla :-) Večer jsme na pokoji dopili Břéťovu domácí slivovičku...

V neděli, vyspaní, najezení jsme vyrazili přes Prešov směr Tatry, které jsme si chtěli již v klidu vychutnat. Po cestě jsme dali prohlídku hradu ve Staré Lubovni a dále pak na Tatry. Tam se jel již privátně kochat Břéťa sám. My "divočáci" jsme opět :-) pojedli a následoval přesun lanovkou na Hrebienok a dolů v našich motopřilbách na koloběžkách. Parádní. Dále jsme se vydali směr Bečva, víceméně skoro stejnou cestou zbytkem Tater do Prostř. Bečvy. Bohužel, v půlce cesty, někde u Dolného Kubína definitivně ukončila spolupráci Petrova spojka. Po krátké poradě jsme zanechali stroj u někoho ve vsi a Petr pokračoval se mnou jako baťůžek :-)
Zbytek cesty jsme se ještě standartně ztratili a dojeli do Bečvy na tři skupiny...
Ráno v pondělí jsme nemohli vynechat na Břéťovo připomenutí Pustevny a samozřejmě sochu Radegasta. Cestou do Plzně jsme se zastavili na Macoše a zbytek cesty nic zvláštního.
Tímto chci všem účastníkům zájezdu poděkovat a těším se na další akci - snad do Alp.
Radek.